Léto s Covidem

Přestože téměř roční lockdown, (myšleno školním rokem) hrozil tím, že cestování bude omezeno stejně, ne-li hůře jako v roce loňském, bylo nakonec léto bez výrazných katastrofických scénářů a při rozumném chování vlastně umožňovalo cestovat téměř bez omezení. Pravda, museli jsme si trochu vybírat a odhadovat „správný čas“ ale nakonec se nám povedlo realizovat téměř vše, co jsme  si naplánovali. 

Ne každému se různá omezení líbila, jsem vždy překvapen kolik zastánců nejrůznějších svobod se dokáže vyrojit při každém a to i docela rozumném opatření, i když zejména jen na anonymním internetu. Ale to je ta stinná stránka „demokracie“. Nejvíc mě dokáží naštvat ti vyznavači svobod, kteří  v podtextu svých ohnivých vystoupení vlastně říkají, že mají právo (=svobodu) nakazit kohokoliv čímkoliv a nenést za to žádnou odpovědnost.

Řecko s Covidem

Nejezdíme do Řecka nebo k moři proto, abychom si dokazovali, že na to máme. Na řeckých ostrovech se nám líbí, slané moře a jižní slunce nám pomáhají a nabíjí nás energií i imunitou do dalších měsíců. V loňském roce jsme ho vynechali, ale letos jsme si ho již užili. A i když mnozí na internetu nadávali na jejich byrokracii, protože chtěli vyplnit jednoduchý formulář na netu dopředu, nám to přišlo rozumné, jednoduché a v pohodě. V Praze na letišti ho vidět chtěli, na Kosu, kam jsme letěli, ho kupodivu také kontrolovali. Kdo ho neměl nebo se řeckým policistům „nelíbil“, šel okamžitě na letišti na test. Kdo zná blíže mentalitu Řeků a jejich chuť dělat něco rychle, musel být velice překvapen jejich jednoduchým a striktním filtrem, kterému jste se nemohli vyhnout. V autobusu nebo taxíku měli řidiči automaticky roušku, na recepcích v hotelu také a při příjezdu vám změřili teplotu. A když jdete do obchodu, všichni, kdo tam jsou, mají roušky a nikdo je neposunuje pod nos. V hotelích, kde jsou švédské stoly, máte zdarma igelitové rukavice a v mnoha i možnost vzít si roušku, když nemáte svoji.  

Řecký Kos je sice rozměrem docela malý ostrov, autem ho přejedete asi za tři hodiny, ale když se nechcete nechat hýčkat pohodlím hotelu, najdete zde jak antické památky, tak i středověké stavby v horách a divočejší pláže, kde najdete jen pár sobě podobných turistů nebo surfařů. A pochopitelně řecké taverny a kavárny i na místech, kde byste žádnou civilizaci moc nečekali. 

A pak vás při návratu překvapí česká pečlivost. Vyplněný návratový formulář, který nikdo nekontroluje. U pásu na kufry se tlačíte v davu spolu s cestujícími, kteří přilétli ve stejný čas z „červeného“ Rhodosu a dle informací českých medií by měli procházet kontrolou a karanténou. Je to vlastně takové hezké srovnání. Pohodoví Řekové o tom moc nemluví, ale plní to, co pokládají za rozumné. Namíchnutí Čechové jen kecají a snaží se všechno nějak obejít. 

Česko s Covidem

Tradičně jsme si nemohli nechat ujít folkové léto v Telči. Na rozdíl od loňska se na koncerty mohlo bez roušek a naprostá většina lidi se chovala ohleduplně a rozumně, takže jsme si koncerty na nádvoří moc užili. A zejména koncert Druhé Trávy s hostem Michalem Pavlíčkem stál opravdu za to. Vidět a slyšet, jak bluegrassová Druhá Tráva vystřihla s Pavlíčkem hity Pražského výběru,  to bylo opravdu něco. Zajeli jsme i na pár hradů, objevili v Telči zajímavou hospodu z bývalé konírny, ochutnali dobré víno v opravdu stavebně netradiční vinotéce vinařství Lahofer u Znojma nebo si užili malé festiválky jako byl ten v Pístech u Nymburka. Prostě pohodové léto, které jsme si covidem rozhodně nenechali kazit. 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..