Přeskočit na obsah

S Googlem na Krétě

Vrátili jsme letos při letním putování po řeckých ostrovech opět na Krétu. Ostrov je to vcelku veliký a na rozdíl od  západní části před pěti lety, jsme se letos vydali na východní část tohoto ostrova. A cíle svého putování jsme hledali na GOOGLU. Tedy spíše na jeho mapách.  A musím říci, že jsme objevili věci opravdu nečekané.

S Google mapou na Krétě

Kupodivu fungovaly i na mé free navigaci. Sice popis v řečtině dělal trochu problémy, jak to přeložit do něčeho srozumitelnějšího jsem nenašel, ale zase to byla docela zábava. Napříč ostrovem od Herakleionu vede v podstatě jen jedna hlavní silnice, a po těch malých, mimo turistická centra jezdí jen místní. Mnohokrát jsem měl pocit, že jsme docela blázni, když se odvážíme v půjčeném autě z půjčovny sjet z hlavní silnice a podle mapy s řeckými názvy hledat něco, co vám turistické kanceláře nenabídnou.

Ne že bych neměl rád luxus hotelů. Skvělý výběr jídel, tekoucí teplá voda a večerní drinky jsou velice příjemné. Ale válet se na pláži mě nebaví a když už někam jedu, chci vidět, jak to tam vypadá i mimo zdi hotelu bez umělého nadšení průvodců cestovních kanceláří.

A tak jsme objevili třeba pláž podle googlu. Byla na mapě označená slunečníkem, jako že to je dobrý na koupání a byl u ní i vyfocený domeček – kaplička. Ty Řekové staví jako památku na to, že se jim tam něco stalo. Nepoznáte, zda dobrého či špatného, prostě jsou to zajímavé připomínky, které najdete na řeckých ostrovech skoro na každém kroku. Ten domeček jsme našli. Po pěti kilometrech serpentin v tak příkré skále, že jsem se bál podívat z bočního okna a kdybychom na té cestě potkali jiné auto, tak jsme se na ní nevešli. Pak dalších pět kilometrů skalnatého pobřeží, kdy cesta, kupodivu s poměrně dobrým asfaltem, kopírovala břeh moře. Nepotkali jsme ani živáčka, kromě pár plachtících ptáků na obloze. 

A pak šok. Před námi stejná kaplička jako na mapě Googlu. A o pár metrů dál taverna, před kterou majitel zametá chodník. Kdo tam chodí, to fakt nevím. A kdo by se tady koupal, to taky ne. Možná sebevrah, protože nevěřím, že by se v těchto skalách dalo z moře vylézt zpátky na břeh.

Na jiné cestě uprostřed náhorní pustiny, se najednou vedle cesty objeví dva větrné mlýny. Uděláte z malého peugota trochu offroada, dojedete k nim a na ceduli se dozvíte, že si tu  rakouský baron rekonstruuje staré stavby a pronajímá je jako apartmány. Proboha, kdo by tu v té pustině dobrovolně bydlel bez klimatizace na plném slunci?

A pak prašnými cestami projedete do typické krétské vesničky, kde psi spí přímo na silnici. Alespoň tomu věříte, protože snad by je tam nenechali takhle mrtvé ležet. Pro jistotu ho širokým obloukem objedete a nezkoušíte jeho živost. Většinou na vás stejně ani oko neotevře. A zastavíte před místní tavernou a nevěřícně zíráte na jídelní lístek napsaný na zbytku štaflí.

To je také Kréta, krásná, drsná a skrývající mnohá překvapení. Zajímavá místa, velmi vstřícné „domorodce“  i zážitky objevitele. Musíte se ale na cesty vydat sami, půjčení auta zde není žádný problém, sportovní nadšenci a masochisti využívají i cyklistické stezky. S cestovní kanceláří vám to zůstane ukryté, tam zůstane jen to pozlátko hotelů a místních diskoték. 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..