On-line vzdělávání, elektronické vzdělávání nebo zkráceně e-learning je moderní formou vzdělávání. Není, většinou bohužel, pochyb o tom, že z hlediska tradic a účinnosti je v Čechách pro institucionální vzdělávání obecně nejpřijatelnější klasická výuka v učebnách. Pokud je dostatečně kvalitní a interaktivní, což bohužel už tolik běžné není, je přijatelně efektivní pro většinu známých vyučovaných oblastí a předmětů.
On-line vzdělávání v Čechách
Elektronické distanční vzdělávání přináší zase jiné výhody. Zejména jeho firemní nasazení šetří čas a náklady. Všichni to vědí, všichni mluví o e-learningu jako o částečném řešení, ale pro jeho realizaci se rozhodne jen velmi málo firem a organizací, a ani pak ještě není všem problémům konec.
Problémů s využíváním e-learningu v ČR je hned několik a velká část z nich vyplývá ze specifik českého trhu. Zákazníci chtějí e-learning, podobně jako kancelářský software, nainstalovat a používat s tím, že “to” půjde samo. Neuvědomují si, že přijetí e-learningu zaměstnanci a jeho efektivního využití (které přinese kýžené úspory a zvýšení konkurenceschopnosti) mohou dosáhnout jen intenzivním interním marketingem, změnou procesů, motivačních faktorů a přístupu k práci s lidmi a dalšími aktivitami.
Česká republika je malá a cena dopravy i pronájmu, ztracený čas a další nákladové položky jsou příliš nízké, než aby úspory byly tak markantní, zvlášť přihlédneme-li k tomu, jak málo se v ČR smysluplně a efektivně vzdělává a školí. Náklady na vývoj kurzů v češtině jsou pro tak malé potenciální publikum vysoké, prodej nejistý. Nedostatek opravdu kvalitních kurzů v češtině má přímý vliv při hodnocení efektivity zavedení e-learningového řešení v organizaci.
Co všechno brání využití e-learningu
Školy i firmy jsou plné teoretiků e-learningu, kteří diskutují didaktické parametry kurzů, hodnotí jednotlivé systémy, aniž by je mohli porovnat s jinými, a píší články o jeho výhodách. Ale vážně se e-learningem zabývá velmi málo dodavatelů a opravdu efektivně ho využívá jen velmi málo zákazníků. Drtivá většina přešlapuje na místě, utrácí zbytečně za dodávky špatných řešení nebo za prezenční kurzy a seškrtává rozpočty na vzdělávání, místo aby se obrátila na seriózního partnera a udělala rozhodný krok i s rizikem, že to nebude úplně ideální.
Další část problémů vyplývá z toho, že vzdělávání jako takové není dosud řádně doceněno. Za 40 let socialismu se prostřednictvím rovnostářského systému bohužel podařilo narušit úctu ke vzdělání. Nové vlády v tržním hospodářství, bez ohledu na „barvu“ nic nezměnily, možná snad i zhoršily, vezmeme-li v úvahu obecnou ekonomickou sílu lidí věnujících se profesionálně vzdělávání.
Snad i proto dokáže v současné době jen málo organizací a to i těch nejvyspělejších, systematicky plánovat odborný růst svých zaměstnanců a investovat do jejich vzdělání potřebné peníze.
Mnohé organizace také neumějí motivovat své zaměstnance a udržet si jejich loajalitu a obávají se tak útěku svých vzdělaných zaměstnanců za lepším. Místo toho, aby řešily primární problém rozvoje, raději své zaměstnance příliš nevzdělávají. Ačkoliv 40 procent všech výpadků IT systémů je způsobeno chybou uživatele, což je nejlevněji odstranitelná chyba, instituce raději mohutně investují do záložních systémů, než aby investovaly zlomek těchto peněz do řádného proškolení uživatelů a administrátorů. Není výjimkou, že Vzdělávací centrum dodavatele je zákazníkem donuceno vyškolit jen několik málo administrátorů dodávaného systému. Ti pak v implementační fázi, místo ladění systémů a svojí práce, školí druhou linii uživatelů i se školicími materiály dodavatele bez přihlédnutí k autorským právům. Sami uživatelé si pak často stěžují, že nebyli dostatečně proškoleni, a používají systémy velmi neefektivně. To stojí mnohem více, než řádné proškolení, ale protože to nejsou náklady viditelné, tak není zájmem dodavatele ani zákazníka uvádět školení v nabídce.
Organizace jsou dosud orientované pouze na cenu řešení a žádný dodavatel si nedovolí přidat do nabídky kompletní cyklus řádných školení, protože by okamžitě prohrál.
Českým firmám a institucím nejde o nejlepší řešení a jeho nejlepší využití, ale o to, dostat alespoň přijatelné řešení od jakéhokoliv dodavatele za nejnižší cenu, bez ohledu na to, jakou ztrátu efektivity to přinese a jakou “perspektivu” takové řešení má. Podobné chyby se podniky dopouštějí i v e-learningu. Přitom začít s e-learningem může být jednoduché, levné a zároveň velmi efektivní.
Není nutné investovat prostředky do LMS, dokud organizace neporozumí rozdílům mezi jednotlivými systémy, dokud není připravena využít všechny výhody tohoto systému a efektivně s ním pracovat. Není nutné nakupovat servery, vyčleňovat IT pracovníky, programovat kurzy. Výhody klasického vzdělávání v učebně i výhody e-learningového samostudia se potkávají ve virtuální třídě, jak ukazují zkušenosti s jejich využíváním.
Máme to tedy používat?
S nabídkou používání e-learningu v ČR je to trochu složité. Školy, které by měly být nositelem těchto moderních metod, zde nesehrávají vůdčí roli. Ty, které e-learning používají (většinou VŠ, jen ojediněle nižší stupně) převážně „vsadily“ na MOODLE. Open source systém, tedy pořízení zdarma. Vzhledem k cenám, které nabízejí komerční systémy, vcelku pochopitelný krok, který ale k rozšiřování využívání e-learningu moc nepomáhá. Jednak to ve výsledku není zadarmo a náklady a technické složitosti s provozem prvotní nadšení velmi rychle utlumí. A za druhé, nutnost profi zpracování kurzů, složitost ovládání a jejich tvorby uživatele velmi brzy odradí. Ostatně zkuste si to jako řadový učitel – ve svém drahocenném volném čase zadarmo se prokousávat všemi technickými složitostmi tvorby e-learningového kurzu, aniž byste měl jistotu, že vám to k něčemu pomůže.
Firmy, které e-learning nabízí, zde naopak vytváří určité prostředí výlučnosti Systém vám prodáme, naučíme vás to a budeme „inkasovat“ zisky za to, že ho budete používat. To nedává moc logiku. Když do něčeho chci investovat, musí to přinést profit zejména mně, ne zprostředkovateli. A ceny jsou, bohužel, nemalé. A ještě jeden závažný argument. Programátoři, kteří vytváří tyto systémy, jen málokdy vědí, co a jak se učí. Takže systémy jsou výborně pochopitelné pro ně, ale jen obtížně uživatelsky přítulné pro ostatní. A přesvědčit programátora ke změně jeho vymyšleného postupu? Kdo nezkoušel, neví, co to obnáší.
Nabídek na českém trhu rozhodně není málo. Až je s podivem, kolik různých řešení na tak malém trhu existuje. Ale rychlé, jednoduché a uživatelsky snadné – to abyste s lupou hledali.
Bohužel zde platí – čím méně toho víme, tím snadněji podlehneme ukazované nabídce. Proto jsem se v MANAGEMENTU S ÚSMĚVEM rozhodl, vám v této sérii článků přiblížit e-learning, tak abyste věděli, co od něj můžete očekávat a jak jej můžete využít. A také, co byste měli zvážit, než se rozhodnete ho ve vaší firmě nebo škole používat. Moje zkušenosti jsou tu pro vás a rád vám s e-learningem pomohu.