Na sklonku prvního desetiletí našeho 21.století byla publikována souhrnná zpráva s výsledky monitoringu e-learningem podporovaného vzdělávání ve 150 e-learningových projektech (rozumějme e-learningových vzdělávacích programech) vybraných zemích Evropy. Šestiměsíční výzkumný projekt Thematic Monitoring (pod patronací grantového programu Leonardo da Vinci) byl řízen Národní agenturou programu Leonardo da Vinci (Německo), do monitoringu se zapojilo Dánsko, Finsko, Řecko, Maďarsko, Irsko, Litva, Portugalsko, Slovensko, Slovinsko, Nizozemí, Velká Británie a zástupci Evropské komise. Realizační tým vedl dr. Peter Littig (DEKRA Akademie GmbH, Stuttgart www.dekra-akademie.de) a profesorka Lone Dirckinck-Holmfeld (Aalborg University, Dánsko).
Podívejme se proto ve třetím dílu našeho seriálu o e-learningu na výsledky této studie. Od jejich závěrů sice již pár let uběhlo, technický vývoj hodně pokročil, ale závěry jsou stále platné a zejména pro ČR více než aktuální.
Jak je na tom e-learning ?
V průběhu úvodních fází zavádění e-learningu (od 80. let do konce 90. let minulého století) byla preferována a zdůrazňována důležitost technologického zázemí nutného pro jeho úspěšnou realizaci (počítačové sítě, vzdělávací systémy, multimediální technologie), počátek 21. století však přináší zřetelný posun od technologické stránky k účastníkům tohoto specifického vzdělávacího procesu. Vzniká nová diskuse, zaměřená na metodologické a didaktické aspekty tohoto vzdělávání, zejména KVALITU e-learningu. Ústřední úlohu e-learningu přebírá vzdělávaný (žák/studující).
E-learning přesouvá proces „učení se“ z tradiční třídy do individuálních mentálních světů vzdělávaných (studující samostatně studují a přijímají informace). Vzdělávaní mají díky e-learningu bezbariérový přístup k informacím. Nicméně pro úspěch e-learningu (úspěšné studium žáků) je důležitý zejména pedagogický přístup k procesu učení. Úspěch studia závisí zejména na přístupu studujících ke vzdělávací situaci, přičemž výrazně nezáleží na multimediální a další technologické podpoře studia, ale na vztahu mezi žákem a facilitátorem/tutorem/učitelem. Multimedia pouze umožňují zefektivnit tento vztah, zvýraznit specifickou informaci, jejich role v samotném procesu řízeného samostudia však není ústřední.
E-learning má mnoho znaků společných s tradiční prezenční výukou, alespoň co se týče možných vlivů na studující:
- dokáže probudit zvědavost studujících,
- dokáže studující motivovat,
- dokáže zabezpečit náročné studijní prostředí (podmínky),
- dokáže poskytnout individuální či kolaborativní podporu učení.
Aby mohl být úspěšný, je nutné tyto vlivy zabezpečit, přičemž do centra pozornosti postavit osobnost studujícího. Vzdělávací prostředí (například LMS) a vzdělávací médium (například PC+Internet) je tedy v pořadí důležitosti na posledních místech.
Zapojení studujících do procesu tvorby e-learningového vzdělávání
Studující obvykle nejsou zapojeni do procesu tvorby e-learningu, jsou využíváni zejména pro testování kvality již realizovaného vzdělávání (kurzu/studijního programu). Výsledky těchto „testovaných a testujících studujících“ jsou dále využívány pro vylepšování kurzu, zejména však vzdělávacího prostředí (nikoli obsahu). Dá se říci, že velké množství e-learningových kurzů vzniká díky nadšení z možností výpočetní techniky, nikoli kvůli potřebě inovovat vzdělávání pro studující a zvýšit kvalitu pedagogického procesu.
Vzdělávání učitelů/tutorů.
Při zavádění e-learningu mají velmi náročnou práci právě učitelé. V realizovaných projektech jsou však učitelé tím nejslabším článkem. Na prvním místě je třeba změnit postoj a názory učitelů na e-learning, ale také na sebe samé. V e-learningu totiž učitelé nejsou zdrojem veškerých vědomostí. Role učitele se v e-learningu mění z pohledu „předavatele znalostí, dovedností a zkušeností“ na verifikátora a validátora vzdělávání a „rádce studujících“. Mnoho realizovaných e-learningových projektů na vzdělávání učitelů zapomíná. Pokud je pak do projektu zapojeno, probíhá různě (základní informovanost učitelů o e-learningu; přímá participace na vývoji e-learningu; participace + rozvoj metodologie a vzdělávacích metod e-learningu apod.). Je výhodné zapojit učitele přímo do vývoje e-learningu, protože ti poté získávají bezprostředně technologické a profesně-didaktické znalosti bez ztráty času. Pokud je (a bude) vzdělávání učitelů úspěšné, získáme edukátory s enthusiasmem účinně podporující zavádění a rozvoj nových metod učení/vyučování a učení se přímo do e-learningu.
Evaluace/Zpětná vazba/Hodnocení vývoje
Bylo by mylné domnívat se, že evaluace není součástí analyzovaných projektů. Evaluace však často začíná velmi pozdě na to, aby měla přímý vliv na další vývoj projektu. Otázky evaluačních médií (např. dotazníků, ale i řízených rozhovorů) jsou často kladeny chybně – umožňují totiž odpovědi typu „nevím, nedokáží říci“ apod. Pojetí evaluace jsou v projektech velmi různá, některé evaluují procesy řízení projektu, výuku, produkt atd. Nicméně nepracují se standardizovanou a systematickou evaluační metodologií, velmi málo kurzů pracuje se standardizovanými evaluačními modely (Quality Management methods, EFQM model CEN/ISSS apod.).
Projekt Thematic Monitoring dále shrnuje konkrétní doporučení pro budoucí realizované projekty, ke kterým přihlížejí schvalovací grantové aparáty Evropské komise.
- Je třeba vyjasnit si, čeho chceme e-learningem dosáhnout, a porozumět podstatě e-learningu. Nepodléhejme definicím e-learningu z pohledu Evropské komise ani dalších institucí!
- Projekty zaměřené na e-learning musí vycházet z orientace a potřeb vzdělávaných.
- E-learningové projekty musí dokumentovat jasnou a transparentní filosofii vzdělávání (učení se), která ovlivňuje hlavní zaměření projektu. Abychom toho mohli dosáhnout, je třeba vyjasnit si hlavní pedagogické kategorie a cíle tohoto procesu. Tj. CO, JAK, KDY naučit apod. Důležité je také uvědomit si, je li učení se pouze procesem získávání informací … nebo něco více?
- Projekty by měly vzdělávat učitele a další vzdělavatele.
- Vývoj e-learningových projektů musí zahrnovat pedagogické a komunikační aspekty. Rozvoj e-learningu byl a stále je podstatným způsobem ovlivňován technologickými vývojáři. Strategie e-learningu by však měla být postavena na základních znalostech pedagogiky. Stačí zohlednit odpovědi na tyto otázky:
Jak naplním potřeby studujících?
Je hlavním cílem naučit žáky učit se nebo je motivovat?
Co vím o svých žácích a a jak toho můžu využít?
Z jakého jsou prostředí, jaký je jejich styl učení se?
- Evaluace musí být nedílnou součástí e-learningu.
- E-learning musí vycházet ze znalosti potřeb cílové skupiny studujících a využít veškerých prostředků pro naplnění těchto potřeb.
- Projekty e.learningu by měly využívat kolaborativních a partnerských metod vývoje a řízení. Spolupráce je v dnešní sjednocené Evropě nutná (nejen pro získání evropských grantů), spolupracuje li však mnoho partnerů (např. 15 a více), příliš energie se zbytečně klade na řízení celého projektu, na administrativu, na byrokracii. To negativně ovlivňuje samotný vývoj projektu. Evropská komise proto vymezuje pro dotované projekty minimální a maximální počty partnerů.
- Projekty musí být udržitelné, musí mít dlouhodobé využití. Proto se doporučuje monitorovat projekty 2 roky po jejich formálním ukončení.
- Je vhodné využívat potenciálu OpenSource software a podporovat e-learningové standardy (Evropa – IEEE, USA – SCORM).¨
Aby byl e-learning úspěšný, nesmí být budoucí prioritou rozvoj e-learningových technologií a platforem (typu LMS, WBT), ale vývoj a zlepšování procesů řízeného sebeučení (např. intelligent learning processes), zlepšování kvality vědomostní báze (učební texty, multimedializace, interakce), využití přístupů konstruktivismu. Sebelepší e-learningové prostředí nenahradí kvalitní multimedializovaný distanční text a efektivní proces motivujícího a motivovaného vzdělávání.