Každý z nás se musí občas něco naučit. Někdo k tomu potřebuje napsaný text, někdo dává přednost audionahrávkám, jiný preferuje živého lektora a jeho prezentace. V poslední době je trendem využívat videonahrávek a videoprezentací. Znáte však následující statistiku efektivnosti učení? Z toho co čteme, si pamatujeme 10%, z toho co vidíme nebo slyšíme, pak 50%, ale z toho co prožijeme, si pamatujeme celých 90%. Ne nadarmo už Jan Amos Komenský zdůrazňoval, že do učení máme zapojovat co nejvíce smyslů. Pojďte se, spolu se mnou, trochu zamyslet nad tím, co nám tato statistika říká pro efektivitu učení. A nezapomeneme při tom ani na mé oblíbené Paretovo pravidlo 80/20.
Učení se z textu
Učebnice, sylaby, skripta, textové poznámky. To jsou klasičtí představitelé takovéhoto učení a je vcelku jedno, zda požadovaný text čtu já osobně nebo si ho nechám předčítat někým jiným na MP3. Novým trendem jsou elektronické texty pro čtečky a tablety, ale tam si dovolím tvrdit, že účinnost je ještě nižší než uváděných 10%, protože při čtení fyzického textu si musím vytvořit alespoň nějaké prostředí (místo, osvětlení, apod.), zatímco čtení na tabletu mohu provozovat vlastně kdekoliv a kdykoliv. Pro ty, kteří tímto způsobem tráví čas v dopravních prostředcích a v čekárnách a tvrdí, že tím využívají efektivně svůj čas pro učení, mám špatnou zprávu. Něco jiného je číst tímto způsobem beletrii a něco jiného je se učit z textu. Neustálé vyrušování okolními vlivy výrazně narušuje schopnost soustředění a pamatování. Ale zpět k učení se z textu. Čtu si stránku za stránku, analogově mně nové informace překrývají ty staré, aniž by měly čas se trvale uložit do paměti. Na desáté stránce si již sotva pamatuji, co jsem se to dozvěděl na té první. Vzhledem k tomu, že učební texty jsou jen zřídkakdy „poutavé a sexy“, velmi rychle opadá naše schopnost soustředění a analýzy a tak vlastně jen čteme, aniž bychom příliš detailně vnímali co. S trochou nadsázky vždy říkám, že nejlepší uspávadlo jsou objemná skripta. Nedivme se tedy, že účinnost takovéhoto učení je pouhých 10%, přesto je to stále nejrozšířenější způsob učení se nových informací. Zlepšení tohoto stavu můžete provádět například technikami, které jsem popsal ve svém článku Učíte se efektivně?
Učení se pohledem
Prezentace, video, komixy… Zde už nastává lepší situace. Mozek pracuje raději s obrázky než s textem (o tom jsem psal i v mém e-booku Tři kroky s TM) a tak si obrazové informace snadněji zapamatuje a vybaví. Máte-li dobrou prezentaci, váš mozek si spojí obrázky s klíčových textem a dobře si ho zapamatuje. Máte-li dobrého lektora, zapamatujete si jeho „divadelní výstup“ a v návaznosti na něj se vám budou vybavovat i potřebné informace. Umíte-li používat myšlenkové mapy nebo obrázkovou symboliku, budou se vám potřebné informace dobře vybavovat, když je budete potřebovat. Podmínkou ale je, že máte obrázky dostatečně dlouhou dobu „k prohlížení“, což je poněkud obtížné u živých vystoupení a prezentací. U videoprezentací si je můžete prohlédnout několikrát, a to pamatovací proces zlepšuje. Na rozdíl od opakovaně čteného textu, kdy mu nevěnujeme příliš pozornosti, protože už jsme ho jednou četli, se u opakovaných prezentací rádi zastavíme tam, kde nás něco „baví“. Podmínkou však je, aby nás tam skutečně něco bavilo a zaujalo. Současná nabídka všech možných videoprezentací je však spíše snahou o sebezviditelňování autorů a čechrání si svého ega před kamerou, než snahou vás něco naučit. U drtivé většiny těchto programů platí, že vše podstatné by se dalo říci maximálně v 15 minutách a není nutno na to vytvářet hodinová videa nebo nekonečné webináře. I zde, bohužel pro většinu autorů, platí Paretovo pravidlo, že 20% obsahu tvoří 80% potřebných informací, vše ostatní je informační zbytečná vata.
Učení se zážitkem
Znovu objevovaná metoda, s velmi efektivními výsledky. Nemám zde na mysli činnost teambuildingových agentur, které se ohánějí svými schopnostmi vytvářet zážitkové programy na zakázku. Mám na mysli naši vnitřní schopnost pamatovat si velmi dlouho to, co osobně prožijeme. Úspěchy i pády, vítězství a prohry, radosti i starosti. Moje úsilí, které jsem vynaložil na to, abych pochopil a vyřešil problém. Techniky a postupy, které jsem musel použít pro naučení a vyřešení zadaného úkolu. Napsáno už bylo skoro vše co potřebujeme, ale jak a kdy to použít, na to už musíme přijít sami. Můžeme 10x za sebou číst návod na sestavení nové postele, ale dokud si to nevyzkoušíme vlastníma rukama, tak to umět nebudeme.
Raději to zažijte
Zážitky jsou velký prostor pro efektivní učení. Najít takové metody a techniky, které vás „donutí“ daný problém poznat a vyřešit. Zde je obrovský rozdíl mezi lektorem, který vás učí něco, co se sám naučil z učebnic, a lektorem, který vás provází něčím, co sám zažil a řešil. A při vedení čehokoliv, ať je to oddíl, malá firma nebo team, to platí dvakrát a možná i vícekrát. Sám jsem si na své vlastní praxi zažil mnohokrát, jak mně teoretické poučky zklamaly a nikam nedovedly, přestože byly publikovány jako vědecká a nezpochybnitelná moudra. A jak jsem pracně a s pomocí svých omylů, pokusů a získávání zkušeností objevoval to, co je funkční, výukové a předatelné jako zkušenost dále.
Management s úsměvem využívá zkušenostního učení a proto je odlišný od všech ostatních učebnic managementu.