A ještě jeden, trochu pozdní, prázdninový příspěvek. Rostoucí míra omezení, které se začátkem školního roku začala nekoordinovaně narůstat, má pro cestovatele jedno příjemné plus. Dostanete se na místa, kam byste se za normální situace neměli šanci dostat pro nápor zejména zahraničních turistů.
A tak jsme po dlouhých letech navštívili krále našich hradů, starobylou gotickou chloubu Karlštejn. A pohled na naprosto prázdnou přístupovou cestu, kde se jinak jen těžko proplétáte turisty a stánky se všemi možnými, alespoň jen trochu prodejnými zbytnostmi, je opravdu zvláštní. I když i zde potěší pohled na trochu podnikatelské fantazie, kterou se někteří snaží oživit jinak fádní a nudná místa s občerstvením, kde při normálním stavu je jediným cílem vytáhnout turistům peníze z kapsy za nevalnou kvalitu. Neviditelná síla trhu zde ukazuje svoje působení, protože čeští turisté mají přeci jenom hlouběji do kapsy než záplavy Němců a Asiatů a tak zde přežívají jen ti opravdu podnikatelsky nejchytřejší.
Krakovec
Místo poněkud stranou tradičního cestovního ruchu a není to jenom vinou nepřílš ideálního silničního i pěšího přístupu. Ale pro naši historii stejně památného jako mnohá jiná, výrazně navštěvovanější místa. Místní průvodci, mimochodem docela zajímavé složení figurek, vás velmi neotřelým způsobem seznamují s historií tohoto místa a všichni se dušují, že socha sedícího Jana Husa kousek pod zříceninou je jeho nejvěrnější podobou a že všechny jiné obrazy či filmová zpracování jsou idealizací poměrně obtloustlého kněze, který se tak výrazně zapsal do našich dějin.
Zbiroh
Trochu šokem pro nás naopak byla návštěva Zbirohu. Místo, které je, byť sice poněkud tajemně, spojováno s účinkováním templářského řádu v Čechách nebo s působením malíře Alfonse Muchy, je dnes po mnoha letech naprosté devastace v majetku gastronomického holdingu, který zde v části provozuje luxusní hotel a zbytek se snaží renovovat a vracet k turistickému ruchu. Bohužel velmi necitlivě, tak bídnou a neprofesionální prohlídku historického objektu už jsem dlouho nezažil.
Umělecké u pseudoumělecké artefakty naskládané do místností bez výraznější koncepce a průvodce, který občas plete data i historii nesmyslnými historkami. Samotná myšlenka jakési časové osy, kdy každá místnost je věnovaná nějakému období a prohlídka jde v souladu s časovou osou, je dobrá a zajímavá, ale provedení a realita je dost bídná.
A tak paradoxně nejsilnější zajímavostí byly pachové pozůstatky hostiny, která se předešlý večer konala ve velkém sále, kde visí jedno z pláten malíře Muchy. Prý to byla jedna z pravidelných hostin současných zástupců templářského řádu v Čechách, které se zde konají každý měsíc. Jestli jim nabídli, stejně jako mě ve zdejší restauraci, presso, které bylo překapávaná filtrovaná káva od snídaně, tak jim tu hostinu ani moc nezávidím.