Abychom mohli své kroky k efektivnímu time managementu neboli řízení času správně nastartovat, musíme pochopit alespoň základy z “psychologie mozku“. Chceme-li změnit některé své návyky, musíme vědět jak na to. A základním krokem je pochopení práce našeho mozku, způsob práce naší mysli. Pro alespoň základní pochopení si definujme strukturu mysli, složenou ze tří propojených systémů.
Psychologie v time managementu – tři vrstvy: vědomí, podvědomí, nevědomí
Vědomí – je centrem pozornosti, když se soustředíme, přemýšlíme, něco sledujeme. Nevýhodou vědomí je, že v jediném okamžiku může být v našem vědomí jediná myšlenka. Aby člověk zvládal více myšlenek, musí “přepínat” (soustředit se postupně na jednu věc a pak na další atd…), což je velice neefektivní. Proč? Protože první tři minuty soustředění dochází k zahřívání a postupnému utlumování reakcí na vlivy okolí. Je vhodné soustředit se na jednu věc a nenechat se vyrušovat. Když už je to nezbytně nutné, tak se nechat vyrušit maximálně na tři minuty. V těchto třech minutách se můžeme vrátit zpět k původní práci, aniž opadne soustředění.
K rozumně odvedené práci, při které je třeba myslet, potřebujeme dlouhou dobu bez vyrušování. Navíc, při vědomé práci pracujeme jen tehdy, je-li to potřeba, tzn. děje-li se něco, nad čím je potřeba přemýšlet. Při relaxaci nebo spánku vědomí nepracuje a „vládne nám“ naše podvědomí. Ve skutečnosti se nechováme tak, jak velí rozumová úvaha té které chvíle, ale jaké emoce se vynoří z naší mysli.
Podvědomí – je ohromná databanka toho, co jsme zažili, poznali a naučili se. Řídí všechny naše životní funkce – krevní oběh, trávení atd. Díky množství vazeb je obrovským zdrojem nápadů a tvořivosti, nezná odpočinek (sny jsou projevem činnosti našeho podvědomí) Mnoho z toho dostal člověk do vínku narozením a mnoho se naučil v ranném dětství a zbytek se doučuje postupně dále. Výhodou je, že podvědomí je rychlejší než vědomí (například: zavření oka v případě nějakého prachu), nevýhodou pak, že pokud se jedná o nějaký zlozvyk, tak se ho těžko odnaučujeme.
Na rozdíl od vědomí, které pracuje jen na jedné věci, podvědomí pracuje stále a na více aktivitách najednou. V podvědomí jsou uloženy šablony a reakce, podle kterých reagujeme na podněty a podle kterých se chováme v dané chvíli. Chceme-li proto provést změnu, musíme „přepsat“ šablony v našem podvědomí, abychom reagovali žádoucím směrem. Růst člověka není dán čtením chytrých knih, ale neustálým prověřováním svých vnitřních návyků a jejich přepisováním v případě, že již nevyhovují či zastarávají. (srovnejte trochu vzdálenou analogii s upgrady PC programů).
Nevědomí – je tajemná vrstva psychiky. Tajemná proto, že si ji nelze přímo prohlédnout, uvědomit nebo zkontrolovat. Hranice mezi nevědomím a podvědomím je neostrá. Má velkou energii a důležitost. Nezabývá se jednotlivostmi, ale obecným nadhledem, zákonitostmi našeho bytí, jsou zde zohledňovány zkušenosti nejen našeho každodenního života, ale i předchozích generací. Přináší silné emoce, “stará” se o intenzivní psychické zážitky, kterých se nedokážeme úplně zbavit. Do této oblasti se řadí i vlastní víra a mystično. Víru má každý v sobě. Je vcelku jedno, v co věříte, ale musíte pro to také něco dělat. Jakmile se spolehnete, že věci za vás bude řešit někdo nebo něco, vzdáváte se dobrovolně možnosti něco vědomě samostatně změnit.
Nevědomí skrývá emoce opačných polarit. Pozitivní energie nám pomáhá, jestliže žijeme svůj život v souladu se svými hodnotami, činy naplňují naše strategie, posilují se naše kladné zpětné vazby. Naopak těžké psychické zážitky, které se snažíme vytěsnit do nevědomí, nás obtěžují v každodenním životě, kdy k jejich „aktivaci“ může sloužit i zcela „nevinný“ spouštěč, který si vůbec neuvědomujeme.
Role – rodič, dospělý, dítě – komunikativní systém nad strukturou psychiky
Rodič – Má soubor pravidel a ve formě příkazů a zákazů je předává. Je ochráncem a nositelem výchovných tradic a šablon toho, co je a co není dobré. Vysílá do našeho života mnoho pozitivních i negativních programů. Rodič se rád ujímá role kritika, mentora, posledního spravedlivého, zodpovědného za ostatní. Radí, dohlíží, kontroluje, přikazuje a soudí. Role rodiče je vhodná pro rozhodování, protože má blízko k hodnotám a rozhoduje se většinou bez emocí a správně. A vhodný je v krizích, protože zachovává klidnou hlavu, přebírá zodpovědnost a vede.
Dítě – dítě je skladištěm našich emocionálních reakcí a vzorců chování. Je vybaveno pouze základními pudy sebezáchovy, je emocionální, agresivní, tvořivé a plné energie. Pocity prožívá naplno a nepřetvařuje se, je nezodpovědné a stěží kontrolovatelné. Role dítěte je vhodná pro tvořivou práci, učení a odpočinek. Dítě operuje v blízkosti nevědomí, celou řadu zážitků zde od dětství ukládáme a podle jejich charakteru se nám pak v dospělosti „vrací“. Zde se má právě západní kultura „co učit“ od asijských či přírodních kultur pracujících s kultem dítěte. Je to mystika, je to nevědecké, ale stále častější nezvladatelné reakce malých dětí ukazují, že v práci a hygieně dětského vnímání a myšlení děláme někde chybu.
Dospělý – role dospělého nám dává schopnost myslet a rozhodovat o nás samotných. Na svět se dívá s jistým nadhledem. Zajišťuje funkce jako vnímání, myšlení a cítění. Pomáhá zachovávat rovnováhu mezi rodičem a dítětem. Kultivace této osobnosti by měla být pro nás nejdůležitější, protože nám to přináší obrovský přínos. Role dospělého je vhodná pro situace, kde chování dítěte a rodiče je nepoužitelné.
Mozek – levá a pravá hemisféra
Každá část mozku řídí jednu polovinu těla. Podle psychologů má levá na starost logiku (čísla, seznamy, návaznosti…) kdežto pravá zajišťuje emoční funkce (abstrakce, fantazie, barvy, hudba,….). Levá část se uplatňuje při plánování, organizování, posuzuje, hodnotí, klasifikuje. Vytváří definice, poučky, fráze, postupy a šablony. Pravá upřednostňuje mimovědomé funkce, upřednostňuje syntézu, pracuje s obrazy a symbolikou.
Náš vzdělávací systém upřednostňuje levou hemisféru a proto je nutné se starat o rozvoj i té druhé. Nadhled, strategie, vedení, vnitřní síla je věcí pravé hemisféry, denní činnost a organizace je věcí levé.
Bez schopnosti pracovat s naší myslí, bez schopností přepisovat návyky v případě žádoucí změny nebude naše snažení o efektivní time management nikdy úspěšné.