ŠEL JSEM PO ČÁŘE. Zkuste si představit praktické naplnění této krátké věty. Namalujete si ji křídou? Využijete mozaikové dlažby? Nebo něco jiného? Já jsem šel po hraniční čáře. Ve skutečnosti ji nikde nenajdete. Je namalovaná v mapách a budí zdání, že něco od sebe odděluje. Dva světy s různými pravidly.
Jsem rád, že máme místa, kde to neplatí. Kde je hraniční čára úzkou pěšinkou, občas lemovaná bílými hraničními kameny. Přecházíte z jedné strany na druhou, občas zapomenete, na které straně to vlastně jste. Houby i stromy jsou na obou stranách stejné, vítr v nich hraje také bez rozdílu a sluníčko se prodírá větvemi, bez ohledu na to, na jakou stranu dopadá. V novohradských horách si můžete po ČÁŘE šlapat, jak se vám zachce a když máte trochu štěstí, tak při svém šlapání po čáře ani nemusíte nikoho potkat. A o to více času můžete věnovat vzpomínkám a přemýšlení, jak to tu vypadalo před necelými třiceti lety.
Ostnatá ČÁRA
Kdy ČÁRA byla obehnaná ostnatými dráty a mezi nimi se proháněli jen psi a kanady mladých kluků, kteří mnohdy ani nevěděli, proč tu vlastně jsou. Necelých třicet let stačilo na to, aby ostnatá čára v krajině zarostla tak, že dneska si jen málokdo vzpomene na to, co se zde na ČÁŘE také dělo. Příroda milosrdně překryla to násilné rozdělení dvou světů a dnes už je to jen pěšinka v romantickém a tajuplném lese, kde můžete chodit klidně z jedné strany na druhou.
Je to jen ČÁRA
Je dobré si s to připomenout. Zvláště teď, kdy mnozí kolem nás vzbuzují pocit, že se jim po těch ostnatých čárách snad stýská a že by je možná chtěli zpátky. Třicet let to trvalo, než se jizvy v krajině zacelily, nechtějme je proto vyrývat znovu. Nevytvářejme příkopy, hradby a ostnaté ploty jen proto, že má někdo odlišný názor od toho mého. Pojďme se společně projít po čáře a když to dokázala příroda sama, tak snad jsme tak rozumní, abychom to dokázali také. Vytvořit pěšinku, která je společná pro obě strany. Můžeme po ní jít společně nebo každý na své straně, ale plot by tu být neměl.
A v práci s lidmi je to podobné jako s ČÁROU v krajině. Buď mezi sebe stavíte plot nebo vyšlapáváte pěšinku. Projektový tým nebo vaši podřízení jsou jako parta houbařů v lese. Každou chvíli někdo někam odběhne, skoro se i ztratí nebo zabloudí, ale když máte cestu, na které se můžete sejít, může spolupráce fungovat. Možná někdo přinese méně hub, ale přijde na vaši cestu a přidá se. Když tam bude plot, ztratíte nejen jeho, ale i houby, které našel.