Typologie členů týmu je nezbytná součást práce každého manažera, který chce svůj tým efektivně řídit. V mnohém nám pomáhá typologie moderní psychologie, ale pomoci nám mohou i „selské“ charakteristiky definované zkušeností a praxí. Pojďme se podívat na několik záporných typů, se kterými se občas v našich týmech potkáme.
BRUČOUN: „No jak chcete, ale já si myslím, že to nebude fungovat.“
Je neustále negativně naladěný. Někdy vám připadá, že snad dostává zvláštní příplatky za šíření špatné nálady. Nesnáší změny a snaží se jim vždy vyhnout. Má strach, že při učení nových věcí selže a raději se pohybuje ve svých „zajetých kolejích“. Často od něj uslyšíte větu: „Vždycky jsme to dělali takhle!“
Jak na něj:Bručounství je trochu jako infekce. Stačí chvíle v přítomnosti takového člověka a hned se cítíte také pod psa. Proto je lepší držet si od tohoto kolegy určitý odstup. Když Bručoun tvrdí, že něco nejde, můžete mu říct něco ve stylu: „Dobře, to je tvůj názor, ale já to přesto zkusím.“ A pak si jít po svých. Tím mu dáte najevo, že se jeho negativismem nenecháte nakazit.
Co nefunguje: Myslet si, že ho změníte. Že ho přesvědčíte, že se na svět dá dívat i pozitivně a nevidět jenom černé scénáře.
NEVÍM JAKO TO UDĚLAT: „Prosím tě, nevíš, jak se dělá tohle?“
Stoprocentně na něj sedí rčení, že mu podáte prst a on vám utrhne celou ruku. Jednou mu s něčím pomůžete a on už vás bude velebit, jak jste mu úžasně pomohli a bude stát „ve frontě“ s dalšími požadavky. Často jsou to věci, které by v nesnázích v klidu zvládl sám. Jenže proč se namáhat, že… Tento kolega má skvěle nacvičený bezradný kukuč, kterým se snaží vzbuzovat soucit.
Jak na něj: Slovo „ne“ se nám obtížně vyslovuje, zvlášť jde-li o kolegu v týmu. A právě na to „Nevím jak na to“ spoléhá – že vám bude hloupé ho odmítnout. Pokud nemáte v povaze, abyste ho rovnou poslali někam, jděte na to oklikou: „Promiň, Jardo, ale teď vážně nemůžu. Zkus tentokrát říct někomu jinému, jo?“ Kolega se bude tvářit kysele, ale to je tak všechno. Jakmile zjistí, že jste ho přestali podporovat, dá brzy pokoj (a nejspíš si najde jinou oběť).
Co nefunguje:Myslet si, že když mu nyní, po sto padesáté páté a už opravdu naposledy pomůžete, dojde mu to a přestane otravovat.
NARCIS: „Já to přesně takhle říkal.“
Já, já, já. Narcisové jsou sólisté, kteří se rádi poslouchají a chtějí, aby na ně ostatní pohlíželi jako na ty, kteří všechno geniálně vymysleli a zařídili. Sami, a když už je nevyhnutelné to přiznat, tak s nějakou malou podporou ostatních. Tento kolega bez nadsázky doufá, že každý jeho nápad vejde do dějin. Narcis je opak týmového hráče, je to sólista, který miluje pozornost. Většinou mluví hlasitě, hází vtípky a vyžívá se v poučování a vyprávění svých příběhů.
Jak na něj: Velmi těžko. Někdy uděláte nejlíp, když přistoupíte k osvědčenému postupu nechat ho vykecat a myslet si své. Narcisové jsou těžký oříšek. Tváří se jako kingové, přitom jejich touha vyniknout často pochází z pocitu méněcennosti. Tito lidé se kdysi snažili překročit svůj stín, jenže to přehnali a přetočili se do opačného extrému. Někde uvnitř je ale pořád ta malá dušička, která se bojí, že nestojí za nic.
Co nefunguje: Vysmívat se mu, shazovat ho, snažit se mu dokázat realitu nebo ukázat jiné řešení. Narcis se jen zatvrdí a nedomluvíte se s ním už vůbec.
PEČLIVEC: „Pořád to ještě není ono, nezdá se ti?“
Pečlivec, puntičkář, detailista. Nezáleží, jak ho pojmenujeme, význam je jasný. Tento kolega chce mít vše naprosto perfektní. Pokud něco vytváříte ve více lidech, většinou se čeká právě na Pečlivce, který neustále doplňuje svůj úkol, se kterými není nikdy spokojený. Je schopný hodit téměř hotovou práci do koše a začít znovu. Když mu řeknete, že už je to dobré a takhle to stačí, vyrazí mu krůpěje potu: „No to ani náhodou! Copak nevidíš tuhle chybu?“ Dokud se honbou za dokonalostí týrá takto sám, je to ještě dobré. Horší je, když to přenáší i na ostatní a dusí lidi kvůli nesmyslům. A pokud je Pečlivec přímo váš šéf? Rychle pryč.
Jak na něj: Pečlivec nedokáže rozlišovat mezi „špatně“ a „jinak“. Takže i když jsou věci dobré a funkční, chce je raději předělat, protože věří, že to zvládne líp. Nenechte se uvrtat do jeho světa, kdy 99 % je pořád málo a dva dny se nespí kvůli tomu, že utekl nějaký detail. V kontaktu s Pečlivcem myslete hlavně na sebe. Můžete si vyslechnout jeho názor, co by se dalo udělat jinak, ale není vaše povinnost mu pokaždé vyhovět. Používejte Paretovo pravidlo a nenechte se dotlačit k jeho perfekcionalismu.
Co nefunguje: Myslet si, že když mu toho naložíte hodně, pochopí, že to nezvládne a přestane lpět na dokonalosti. Nebo že pochopí, že máte málo času, jasný deadline a práci musíte odevzdat v termínu.
DRBNA: „Víš, co mě teď úplně dostalo?“
Dnes drbe o Andree s vámi a zítra s Andreou o vás. Přátelství, která si drbny v práci vytvářejí, bývají čiště účelová. Lidé jsou pro ně jen potenciálními informátory. Pikantní historky ze soukromí kolegů nebo zaručené zprávy o tom, co bude s firmou, Drbna nesbírá ani tak proto, že by ji skutečně zajímaly. Miluje hlavně ten pocit, že ví něco dříve než ostatní. Když se chce dozvědět něco nového, hází nenápadné udičky ve stylu: „už jsi o tom slyšel?“
Jak na ni: Dávejte si pozor, co jí říkáte. Z vaší nenápadné poznámky dokáže vytvořit neuvěřitelnou konstrukci. Také ji „nekrmte“ doplňujícími otázkami. Slušně se omluvte, že nemáte čas nebo o zmíněné situaci stejně nic nevíte. A pokud už vám opravdu silně leze na nervy, nasaďte těžší kalibr: vymyslete si na místě drb, který údajně koluje o ní: „To fakt nevím, co Andrea, ale slyšela jsem, že ty prý…“ Mělo by to být ale spíš něco vtipného než zlého nebo zesměšňujícího. Neklesejte na její úroveň.
Co nefunguje: Snažit se již obíhající drby vyvracet a uvádět na pravou míru. I když to vnímáte jako velkou nespravedlnost, skutečně to bývá tak, že za dva dny o tom už nikdo neví.